Vila Plauert Varnsdorf

Dvoupodlažní vila továrníka Arno Plauerta stojí přímo v průmyslovém areálu jeho strojírny. Původně drážďanský rodák se přestěhoval do Varnsdorfu na konci 19. století.  Své firmě vydobyl pozici největší a nejmodernější továrny na obráběcí stroje v Rakousko-Uhersku. Sebevědomý továrník dokonce rozjel konstrukci vlastních automobilů. Není zřejmé, zda ho svedla dohromady s Hansem Richterem vazba na Drážďany, anebo naopak architekt využil kontakty ve svém severočeském rodišti.

Hmotu domu tvoří prostý kubus ozvláštněný jemnými rizality v nárožích. Hlavnímu průčelí pak na úrovni přízemí dominuje rizalit evokující portikus s markýzou se třemi francouzskými okny, která ústí na vyvýšené terase propojené schody se zahradou. Další rozšíření hmoty představuje přístavek verandy k boční fasádě. Sahá jen do výšky přízemí, je celoprosklený a na úrovni druhého nadzemního podlaží tvoří terasu. Výrazným prvkem je také silný přesah střechy ve stylu Franka Lloyda Wrighta.

Centrálním prostorem přízemí je schodišťová hala, kde se dodnes dochovalo obložení stěn z tmavého dřeva nebo originálně řešené zábradlí schodiště s motivem rastru, jehož část je možné vysunout a zasunout do stěny. Odsud bylo možné vstoupit do reprezentativních prostor vily – do přijímací haly, která je francouzskými okny propojena s venkovní terasou, dále do pánského salonu a do jídelny. Prostory si uchovaly řadu původních detailů, jako originální a pro Hanse Richtera charakteristické rastrové členění krytů radiátorů, obložení stěn, či jednoduché geometrické štukové reliéfy na stropech. Pozornost zaslouží i provedení technických prostor, například šatny. Druhé nadzemní podlaží, kde bývaly soukromé pokoje továrníka, opět nabízí ukázku původních součástí vybavení interiéru, především v podobě vestavěných skříní, štukové výzdoby, dveří a oken. Jako většinu ostatních domů, i tento navrhl Richter komplexně, včetně zahradních úprav. Dochovaly se původní oplocení s kovanou bránou, masivní kamenné květináče na terase i ohradní zídky s plastickou výzdobou v omítce. Realizace se zřejmě nedočkala navržená pergola s rastrovým vzorem, která měla lemovat spojovací chodník mezi továrnou a vilou.

Po roce 1945 propadla továrna včetně vily konfiskaci. V domě vznikla mateřská škola pro děti zaměstnanců. Současný majitel podniku opět oba objekty provozně propojil a vila dnes slouží jako administrativní a reprezentativní budova strojírny Retos. Na konci 20. století se dočkala citlivé rekonstrukce.