Vodárenská věž Drážďany-Hellerau

Hellerau bylo až do 20. let zásobováno vodou z Klotzsche. Vzhledem k růstu obcí Rähnitz a Hellerau stoupla však silně potřeba vody a nejpozději od roku 1926, kdy se v Hellerau usídlila zemská škola, bylo třeba najít jiné řešení. Stavba vodárenské věže se stala nutností. V regionálním tisku bylo kromě požadovaného praktického zadání formulováno také politické poselství: Věž měla obce Rähnitz a Hellerau »pevněji než dosud spojit ve společný komunální organismus«.

Po architektonické soutěži zadaly Vodárny Rähnitz-Hellerau zadaly zakázku vítězi 1. a 2. ceny: Hansu Richterovi, který tak (podle aktuálního stavu informací) mohl realizovat svou první stavbu v Sasku.  Věž na severozápadním okraji města na staré ulici Brunnenweg postavila místní betonářská firma Renschka & Palitzsch GmbH.

32 metrů vysoká věž je zajímavá jasným, ale přesto rafinovaným výrazem technické budovy. Objekt ve tvaru dvou křížících se diagonál, postavený z betonu, míchaného přímo na stavbě, obsahuje schodiště a vodovodní potrubí. Nad ním sedí železobetonová krychle s válcovým železobetonovým zásobníkem pro 300 m³ vody. Richter oživil holé betonové plochy velmi ostře umístěnými malými a ještě menšími čtvercovými okny v oblasti šachty a na krychli. Plocha mírně skloněné střechy původně ještě nesla osm metrů vysokou špici.

Vodárenská věž byla uvedena do provozu v roce 1929. Zásobovala Hellerau vodou do 50. let a dnes stojí pod památkovou ochranou. Současné využití věže jako vysílací stanice pro provozovatele mobilních telefonních sítí ruší její architektonické členění.

Do roku 1933 se také po věži jmenovaly lokální noviny »Rund um den Wasserturm« (»Okolo vodárenské věže«), vydávané místní buňkou Komunistické strany Německa. Ta graficky »doplnila« Richterovu architekturu srpem a kladivem jako korunou.