Továrna na hedvábí a pletené zboží Schindler Krásná Lípa

Tovární hala textilky v Krásné Lípě patří k nejprogresivnějším realizacím v tvorbě Hanse Richtera vůbec. V dějinách moderní architektury meziválečného Československa zatím nebyla plně doceněna, byť ji lze poměřovat i s tak přelomovou stavbou, jakou je Veletržní palác v Praze z roku 1928.

Rok realizace 1930 lze vzhledem k nedostatku archivních materiálů odhadnout jen z dobového kontextu. Stěžejní roli v jejím vzniku sehrál Joseph Franz Palme, majitel textilky Schindler, založené jeho tchánem Stefanem Schindlerem roku 1854. Palme byl ideálním klientem, který poskytl architektovi velké finanční prostředky a značnou tvůrčí volnost. Richter pro něj navrhoval monumentální funkcionalistickou vilu a tovární halu. Obě stavby představovaly radikální prostup ideálů internacionálního či Bauhaus stylu do konzervativního, takřka venkovského prostředí severočeského pohraničí. Dodnes je tento kontrast do očí bijící při pohledu na dřevěné chaloupky krčící se pod obří „skleníkem“ neboli „Glasskasten“, jak byla hala dobově místními překřtěna. Základní hmotovou dispozici už měl Richter vymyšlenou od začátku dvacátých let, jak prozrazuje podobnost s nerealizovaným návrhem na Photo-Fabrik v Drážďanech. Čistou formu kvádru hlavní budovy rozšiřují po stranách symetricky přistavěné schodišťové věže. Čtyřpodlažní objekt má samozřejmě plochou střechu. Nejpokrokovější je skeletová nosná konstrukce zcela eliminující nosnou funkci obvodového pláště, který tím pádem může být celoprosklený včetně nároží. Zároveň toto řešení umožňuje variabilitu uspořádání vnitřního prostoru. Ten například nabízí kromě výrobní funkce i vzdušnou jídelnu pro zaměstnance rozšířenou o terasu. Objekt se vzácně dochoval takřka v původním stavu, a to včetně okenních výplní se zatemňovacími roletami, které svým členěním do výrazného rastru nezapřou autorův rukopis. Motiv variují v přízemí hustší rastry oken, plnící zároveň funkci mříží, a řadami malých okének osvětlujících schodiště ve věžích. Součástí průmyslového areálu je i betonový tunel propojující novou halu s asi 300 metrů vzdálenou původní továrnou. Prostor prosvětlují stejně pojaté okenní mříže jako přízemí haly.

Palme původně počítal s navýšením haly o další patra, což dokládají schodiště zaslepená do střešní plochy, avšak nastalá světová hospodářská krize přivedla jeho firmu ke krachu a továrnu převzal roku 1937 konkurent z Varnsdorfu A. Kunert. Stavebník ji získal zpět po nacistické okupaci pohraničí s využitím arizace židovského majetku. V roce 1945 propadl objekt konfiskaci, textilní výroba tu pokračovala dál a trvá dodnes.